Proč rychlost nestačí
Když lidé řeknou „mám rychlý internet", myslí obvykle rychlost stahování v megabitech. Jenže pro videohovor, online hru nebo plynulý hovor přes internet je důležitější, jak rychle a spolehlivě data putují tam a zpět. Připojení může mít vysokou rychlost a přitom „sekat".
Tři čísla popisují právě tuhle kvalitu spojení: ping (latence), jitter a packet loss. Vyplatí se jim rozumět, protože vysvětlí problémy, které samotný speedtest rychlosti neukáže.
Ping neboli latence
Ping je doba, za kterou se data dostanou k cíli a zpět, měřená v milisekundách (ms). Čím nižší, tím líp. Pro běžné prohlížení je latence skoro jedno, ale u her a hovorů se projeví hned — vysoký ping znamená zpoždění mezi vaší akcí a reakcí.
Orientačně bývá pevné připojení v desítkách ms. Mobilní a bezdrátové přípojky mívají latenci vyšší a proměnlivější. Jedno změřené číslo ale neříká vše — důležité je, jak se chová v čase.
Jitter: kolísání latence
Jitter je rozkolísanost pingu. Když je latence pořád zhruba stejná, spojení je plynulé. Když ping skáče nahoru a dolů, hovor se trhá a hra „lagne", i kdyby byla průměrná hodnota nízká. Stabilita je tu důležitější než samotné minimum.
Vysoký jitter na Wi-Fi často ukazuje na rušení nebo přetížený kanál — a vrací nás k úpravám domácí sítě. Na pevné přípojce může jít o přetížení linky nebo problém u poskytovatele.
Packet loss: ztráta paketů
Data po síti putují v malých balíčcích — paketech. Packet loss znamená, že se část z nich cestou ztratí a musí se poslat znovu. I pár procent ztráty se projeví jako sekání hovoru, výpadky obrazu nebo „gumové" ovládání ve hře.
Občasná drobná ztráta je normální. Trvale vysoká ztrátovost je ale příznak skutečného problému — vadného kabelu, rušené bezdrátové linky nebo přetížení na trase. Když ji vidíte i po kabelu, je čas posbírat podklady a řešit přípojku.